Vandry v ČR

Cena za lenost


Chodíte rádi na internetová fóra sbírat rady ohledně vybavení a osvědčených postupů protřelých dobrodruhů, kterými se pak inspirujete i ve svém amatérském outdoorovém pachtění? A nebo snad spíše patříte mezi ony neomylné profíky, kteří dokáží udělit správnou radu týkající se čehokoli od přebrodění dvoucentimetrové kaluže až po zdolání K2 jen v nepromokavých ponožkách? Řekl bych, že u většiny z vás B je správně.

Já naneštěstí spadám do první kategorie a beznadějně plavu jak ve správném vybavení, tak ve správném chování při zdolávání svízelných překážek, které nám živly přírody servírují do cesty. I proto občas zavítám na obskurní web outdoorforum.cz. Vyjma zaručených rad co je pro mě nejlepší a nejhorší, kdy se člověk dozví, že všechno dělá špatně a měl by bejt už dávno mrtvej nebo minimálně zmrzačenej, nic z toho co vlastní nemůže fungovat a každé jeho rozhodnutí v životě byl totální průser, slouží toto fórum i jako pokec a jistý socializační element. Hlavně tedy pro lidi, kteří si libují v archaickém designu, rok výroby odhadem cca. 1850, a tomu odpovídajícím středověkým funkcím. Zkrátka je tato prehistorická stránka připomínkou dávných časů. Něco jako když se dřív počítal letopočet na období před Kristem a po Kristu, než se začalo používat moderní rozdělení na období před Facebookem a po Facebooku. A jak jistě víte na Facebooku se lidé dnes rádi seznamují a posléze i střetávají v reálu. Před Facebookem se seznamovali a střetávali na outdoorforu a podobných starých shromaždištích. A před outdoorforem se seznamovali…no kurva jak se vlastně seznamovali před outdoorforem?!

Jak vidíte začínám se v tom už trochu motat, skoro bych řekl plavat, stejně jako ve výše zmíněných outdoorových postupech. Asi to je tím, že neplavu jen v outdoorových postupech, ale tak nějak v životě obecně.

Takže k věci – seznámil jsem se na slepo na tomto prehistorickém webu se slečnou/paní s pěkným jménem Mawenzi. Slovo dalo slovo a jelikož byla právě na dlouhém dovolenkovém vandru napříč ČR, dohodli jsme se, že se připojím v rámci jednoho víkendu na jeden z úseků v Krušných horách. Už od začátku jsem z toho měl dobrý pocit. Mawenzi nepije, používá hypermoderní vybavení, ráda polyká kilometry a zajímá se o kulturní a přírodní památky. Prostě je jasný, že to je holka co si se starým nonstop vylitým punkáčem bude náramně rozumět. Are you ready?

pátek 28.5.

Plzeň ti dává křídla

Razím hned v pátek ráno po noční, abych stihl sraz ve čtyři odpoledne u bývalé obce Vlčinec. Z Ostrova nad Ohří to mám bratru něco okolo 14 kilometrů. Nemíním se nijak šidit a tak už po cestě vlakem vychrupnu cvičně tři vychlazené Plzně zakoupené na Hlavním nádraží v nejdražším obchodě na světě značky Point. Za ty prachy mi chutnat musí a navíc věřím, že mě na oněch nadcházejících 14 kilometrech dodají po noční tolik potřebná alkoholová křídla – tedy, že otupí moji lehkou únavu z nedostatečného spánku. Do kupé si posléze přisedne čtveřice lidí ve středním věku, dva chlapi a dvě holky, kteří se dle rozhovoru chystají na vodácké dobrodružství. Vytahují též piva a všichni svorně sundaváme respirátory a náš dech nezadržitelně zamořuje celý prostor vagónu. Běda seniorům, kteří si sem sednou po nás!

V Ostrově nad Ohří vystupuji po desáté dopoledne a svižným pivním krokem si to šinu podél zámecké zahrady kde pořizuji pár fotek. Samotný zámek má velice dlouhou a zajímavou historii o které si můžete počíst na wikipedii, případně spíše ve specializované literatuře. Kulturní památky rozhodně nebudou tématem tohoto vandru. Tím bude alkohol a online život.

Nemám holt čas zde dlouho otálet, čeká mě přeci outdoor sraz a hlavně další piva. Cesta do obce Hroznětín není příliš záživná, vede z větší části po cyklostezce a jediné co je na ní dobré je skutečnost, že rychle ubíhá. V Hroznětíně kupuji další tři Plzně u Vietnamce…uhh…budu na dnešek tedy řádně upraven – přesně jak jsem Mawe sliboval – milý, tichý, slušný a ve špičkové kondici. Jednu Plzeň na náměstí a druhou v lese uprostřed stoupáku po zelené turistické značce.

Zde mě již začínají přepadávat menší obavy. Menší asi jako mamut. Dle plánu budou na srazu dva lidé – Mawe a její kamarád Filip, s tím, že v sobotu se ještě k večeru připojí další její kamarádi, kteří přijedou vlakem do Horní Blatné. A mě jímají pochybnosti o sobě samém. Zvládnu se chovat jako člověk? Neožeru se jako zvíře a nepozvracím jim stan? Nebudu chtít jít do každý hospody a dokážu nebýt slizký na barmanky? Je moje outdoor vybavení v duchu moderního ultralight trendu a nebudou se mi smát? Jak vidíte, není nad to mít vysoké sebevědomí. Pohled na na moje striktně UL Meindly Island a old school pěnovou karimatku připevněnou gumicukem pod batohem mne příliš neuklidňuje. No nic, poslední lok Plzně na kuráž a už se ženu, tedy potácím, vstříc nevyhnutelnému.

Sbírka zvadlejch růží

Na srazu jsem na čas, i tak zde Mawe a Filip již nějakou dobu svačí a je jim mírné chladno. Halasně je zdravím a cestou hned spustím vyprávění všemožných nesmyslů pěkně sytým pivním hlasem až mě Mawe musí požádat zda bych neotočil volume lehce doleva. No jo, jsem zvyklej, že v hospodě se řve.. Jelikož ale děláme několik koleček mezi zdejšími skalami, které si moji noví přátelé fotí (hlavně Mawe je foto maniak a táhne pro tento účel speciální těžký foťák), střízlivím rychleji než bych očekával. Rozhovor se stočí k outdoorforu a modernímu vybavení, které by člověku mělo usnadnit život na cestě. Zvláště pokud jste starší nebo máte nějaké to zdravotní omezení. Třeba jako Mawe, která je už hodně stará (asi o 10 let mladší než já) a její sbírka zdravotních omezení začíná na koleni bez čéšky a chrupavky, pokračuje paralyzovanou rukou, přes sbírku všech existujících alergií se dostaneme k bezlepkové dietě a skončíme u zbylých končetin, vymknutých kotníků a vyhřezlých plotének… Kdybych zde měl vypsat celý chorobopis asi by na to úložiště na wordpressu nestačilo. Nic z toho jí ale nebrání vesele metelit po Krušných horách a šplhat na skály asi tak dvakrát rychleji než jsem toho schopen já. A to má batoh ve stylu moderního ultralight, co ale váží o cca. 5 kilo víc než můj skromný Exped vak…

Po té co omrkneme Dračí skálu začínáme pomalu hledat místo k ležení, protože naše další cesta bude pokračovat relativně prudkým klesáním. Zdejší les je plný nízkých křovin a popadaných větví v členitém terénu. Nakonec ale najdu místo na stan rychleji než jsem očekával a sám si svoje teepee vztyčím nad malým rovným místem přesně pro jednoho člověka. Jo, výhoda tarpu.

Gambler

Večer se chystám vařit směs soji, kus kusu, sušené zeleniny, sušeného masa a koření, nejdřív ale otevírám poslední Plzeň, která si celou cestu z Hroznětína hověla v kapse batohu. To komentuje Mawe psychologickým odhalením mého života: „ Tvůj problém je, že hrozně chlastáš!“ A sakra – jak si na tuto brilantní dedukci přišla? Dnes teprve šestá Plznička…

Mawe s Filipem se s vařením moc nemažou, používají expediční stravu. To takhle skočíte do nějakýho předraženýho outdoor obchodu, vytáhnete těžký prachy a za nějakejch 250 korun českých pořídíte hotové dehydratované jídlo co stačí jen zalít horkou vodou, pár minut počkat a můžete žrát. Argumentuji tím, že moje jídlo je levnější tak o 70 % a že expediční strava byla vytvořena pro potřeby extrémních expedic kdy není čas v těžkých podmínkách vařit. Což není úplně případ Krušných hor v květnu. Filip ale moje námitky smete jednou úsečnou hláškou: „To je kamaráde cena za lenost.“ No ty vole…koukám, že lenost jako všechno ostatní pěkně podražila. Ne, to bude jenom zdání. Lenost byla drahá vždycky. Cena za lenost se každopádně stává hitem tohoto vandru. Myslím na ní posléze, když sypu do ešusu pátou ingredienci a zdlouhavě dobrých 10 minut vařím sojové boby…

Ještě před tím se ale hovor stočí k práci a já vyzvídám od Mawe čím se živí, že si může dovolit platit lenost. Odpovědí je mi lakonické konstatování, že testuje výherní automaty. Takže profesionální ziskový gambler, který se podílí na devastaci lidských osudů, rozvracení rodin, uvrhnutí miliónů nevinných lidí do dluhové propasti ze které není návratu, budování závislosti, sebevraždách otců od rodin a dětí končících v pasťácích… Tato skutečnost úplně mění můj pohled na Mawe – se širokým úsměvem jí dávám loknout Plzně a naše rodící se přátelství dostává hned zářivější kontury. Ano, vždy rád potkám někoho kdo stojí pevně na straně Zla. Já, opilý skřet z Mordoru, Mawe devastující celé lidské generace a Filip financující lenost. Jsme docela povedená pohádková trojice. Hned se mi bude lépe usínat.

A ještě posíláme písničku.

sobota 29.5.

Pernink

V noci pršelo byť dle meteoradaru nemělo. Ale letošní květen, jeden z nejstudenějších za poslední roky a také jeden s nejproměnlivějším počasím za poslední roky, si z Mawe a Filipa dělá legraci již několikátý týden. Jejich dovolená započala před 14 dny na Šumavě kde jim počasí předvedlo snad všechny své tváře. Ale to k pobytu venku patří. Hodina deště, hodina spalujícího slunce, hodina deště…a tak pořád dokola. Po přesunu na sever se prý počasí trochu zlepšilo, ale den kdy by nezmokli zatím nepamatují. To slyším rád, vybaven pončem i deštníkem bych obojí chtěl použít ať to netáhnu zbytečně.

Vstávám disciplinovaně před sedmou a po osmé jsem už po snídani se sbalenými věcmi. Mým přátelům to trvá o něco déle, ale po zalití lenosti musí ještě poskládat stan.

Naše trasa, pevně daná ve Filipově chytrém telefonu, vede nejprve přes bývalé Perninské rašeliniště, jenž jednes domovem mnoha chráněných druhů fauny i flóry. Zde si prohlížíme dobové černobílé fotografie a já básním o romantickém životě v devatenáctém století, makačka od pondělí do soboty 12 hodin denně, v neděli do kostela a v pondělí zase hurá na rašelinu. Člověk neměl čas nad něčím moc přemýšlet, něčím se trápit a neměl čas na lenost. Hlavně neměl na lenost prachy. No nebyla to krásná doba, že byste hned měnili? Na samotném rašeliništi toho moc k vidění není, ale cestou potkáváme lavičky s vyřezanými zvířátky a to je něco pro mě. Další jsou pak k vidění přímo v parku v obci Pernink. Cestou se zájmem pozoruju Mawe kterak přede mnou či za mnou občas poskakuje okolo kaluží. Má na nohou jakési ultralehké boty – prý za 3 500 Kč a vydrží rok. Že by cena za lenost? No, gambler si těch pár korun může dovolit. A v nich nepromokavé ponožky. Ty vole…nepromokavé ponožky…svět se pos… Ty prý byly o něco levnější a disponují trvanlivostí cca. 300 km než je propíchne jehličí. Hmmm. I tak ale holka kličkuje mezi bahnem a kalužemi a prý toho aspoň víc nachodí. To tedy ano, odtuším, a razím si Islandy cestu ve stylu tanku. Ne, lenost je na mě stále moc drahá.

Do obce Pernink se dostáváme někdy okolo poledního a Mawe s Filipem si u okénka s Kebabem objednávají hamburger a další jídlo. Mawe plaší s nasazováním respirátoru a děsí tím zbytečně mladou slečnu v okénku, která tuto podivnou pomůcku vidí asi prvně v životě. Tady jsme v Kruškách, jiný kraj, jinej Covid, jiná smrt… Sám jídlo nepotřebuju a místo něho beru litrovou láhev piva ze zdejšího malého pivovaru. A je opravdu výborné. Konzumace probíhá ve výše zmíněném parku s dřevěnými sochami kde Mawe s Filipem pořizuji společnou fotku na které nahodí profi výrazy. Tvl, mám se tedy co učit!

* Technická poznámka: Zde se měla nacházet originální společná fotka Mawe s Filipem, ale z pochopitelných důvodů, že Mawe dělá ilegální práci v hazardu a v zádech má Interpol s FBI, musela být poupravena. Děkujeme za pochopení.

Horní Blatná

Okružní cesta do Horní Blatné nás vede kolem bývalých dolů na cínovou rudu a železniční stanice Pernink – druhá nejvýše položená železniční stanice v ČR. V samotné Horní Blatné jsme strašně brzo. Ve tři odpoledne si už vychutnávám pivo, které mi natočil sympatický majitel hospody U 4 vran. Mawe a Filip se od alkoholismu opět distancují a berou zmrzlinu. Přátelé od Mawe mají dorazit až na sedmou a jejich vlak měl navíc zpoždění. Jdeme tedy prozkoumat cestu na sever od Horní Blatné kde se nacházejí dva kryté turistické přístřešky. Mezitím se mi konečně při několika přeháňkách podaří použít deštník, ale největší přírodní sprchu přečkáme uvnitř přístřešku, který je krytý ze tří stran a dalo by se zde i nocovat. Zůstávat zde ve čtyři odpoledne ale nemá moc význam a tak se vracíme zpět do městečka kde padne další pivo, další déšť a po té se s velkým předstihem utáboříme na nádraží kde se rozhodnu uvařit svoje nelíné jídlo.

Přátelé od Mawe – Petr a Pavel – nakonec přijíždějí 10 minut po sedmé. Zapomněl jsem ještě zmínit, že Mawe, Filip i nově přijíždějící pocházejí z Brněnského kraje a cesta vlaky přes půl republiky dokáže připravit pár překvapení. Krátce se seznamujeme a razíme zpět – po třetí – ke 4 Vránám. A já začínám litovat, že nemám víc času a již zítra se budu muset odpojit, abych stihnul vlak z Karlových Varů do práce. U 4 Vran si dáváme pivko na zahrádce, protože Petr s Pavlem jsou z vlaku řádně vyprahlý. Chvíli kecáme s majitelem a je vidět, že tady to večer bude žít, hospoda plná starousedlíků, pohodová atmosféra.. Zde by se člověk lehce zasekl do pozdních nočních hodin. A nebo časných ranních.

Mawe ale velí k odchodu a tak razíme směr přístřech. Nakonec končíme v jiném přístřešku než který byl původně v plánu, ale to mi vyhovuje, protože nechci zabírat místo a kousek od něho se nachází pěkná louka v údolí, krytá lesem, kde lehce postavím teepee. U 4 Vran jsme dostali tip na rybník s ohništěm. Beru tedy kompas a jdu ho najít. Za pět minut jsem u rybníka i ohniště – ale ouha – je sobota a už je obsazen dvěma mladými páry se psy. Nedá se nic dělat, oheň tentokrát nebude. Mawe a Filip oheň tedy nedělají a alkoholu neholdují. Petr a Pavel ale už dělají Moravě čest. Oheň bude bohužel až příště, až budu dřít v Praze na rašelině, ale od Petra dostanu aspoň dva loky poctivé pálené Meruňkovice…hmmm…mám docela formu, s touhle petkou bych pěkně zamával. A tak se raději loučím, zítra už se neuvidíme, budík na 5:00 zní nemilosrdně. Inu, chci se ještě trochu projít.

neděle 30.5.

Pajndl

Ráno se sice převaluji ve spacáku déle než jsem měl v plánu, ale po snídani razím v půl osmé na cestu a stihnu i pěkné mlhou zalité jitro. Původně jsme zamýšlel jít přes rozhlednu Plešivec a Jáchymov zpět do Ostrova, avšak bližší pohled na mapu tuto variantu zavrhl – příliš frekventovaná, příliš asfaltu, příliš atrakcí = příliš lidí. Ne, lepší bude napojit se v Horní Blatné na zelenou turistickou značku a té se držet až do Nové Role. Jednoduché. Stezka slibuje hodně lesa, žádný asfalt a jako bonus zapomenutou rozhlednu Pajndl. A rozhodně nezklamala. Byla postavena na konci devatenáctého století poblíž Tisovského vrchu ve výšce 976 metrů nad mořem a během let byla různě renovována i chátrala. Dnes se stavem nachází někde na rozcestí. Už dole člověka uvítá upozornění, že vstup na horní plošinu je momentálně uzavřen. I tak si ale vyšlápnu 114 schodů a pořídím si aspoň fotky přes okna a několik snímků zdí kde jsou vyryty oznámení o dávných Láskách. Vůbec celé toto místo má zvláštní romantický nádech a kouzlo. Mám rád podobné staré stavby, opuštěné v čase. Zvláště dnes o nedělním dopoledni, kdy zde není ani živáčka. Pod rozhlednou se nachází sice skalka a ohniště, ale celkově působí dojmem, že sem moc lidí nezavítá. Ostatně kdyby ano, určitě by zde po sobotě nějací trampové ještě vyspávali nebo si právě dělali snídani. Já sám posvačím striktně proteinovou tyčinku a ač nerad musím se s tímto pěkným místem rozloučit a pokračovat v dnešní procházce.

Z kopce

Při plánování posledního úseku tohoto výletu jsem zvažoval variantu líně skočit na vlak již v městečku Nejdek, případně v Nové Roli. Ale jak jsme si již vysvětlili – lenost je pekelně drahá. A tak míním svůj krok natáhnout až na Karlovarské nádraží.

Cesta do Nejdku už začíná klesat a z tisícovky nad mořem se rychle kutálím z kopce podél opuštěného restaurantu Krásná vyhlídka a nově vystavěné křížové cesty, která je rámována klasickými obrazy s výjevy z ukřižování Ježíše Krista. Bohužel fotky, které pořizuji se díky do odrazu svítícímu slunci nepovedly. Nejsem příznivec náboženských relikvií, ale jest pravdou, že nebýt náboženství a víry spousta staveb by vůbec nevzniklo. A neudála by se spousta dobrých i špatných věcí. Víra zkrátka dává sílu, ať už člověk věří čemukoli. Třebas já věřím, že si v Nejdku dám před jedenáctou dopoledne pivo. A taky že jo. Pomůže mi s tím místní Vietnamec. Většina restaurací má ještě zavřené i zahrádky a městečko v líném slunečném nedělním dopoledni stále působí jako po vyhlazení smrtící epidemií.

Pohodlně se usadím na náměstí na lavičce a prohlížím si fotky rozvěšené na stromech v rámci jakési soutěže. Většina z nich je ale prohnána několika filtry photoshopu a působí spíše jako grafické práce. Pro někoho hezké, pro mě, jakožto zastánce spíše raw fotografického stylu bez úprav, nic moc.

Po více jak hodinové pauze zvolna pokračuji v klesání do Nové Role asi nejkrásnějším lesním úsekem tohoto vandru. Na pařezu si uvařím oběd a ani nelituji absence expedičního jídla – aspoň zde pobudu déle.

V Nové Roli se ale ráz cesty už radikálně proměňuje a přichází nížina. To by ani tak nevadilo, jenže s nížinou přichází i cyklostezka a s ní monotónní vlekoucí se cesta a nenápadně houstnoucí počet lidí. Sedm kilometrů do Staré Role mě přesvědčí, že až do Karlových Varů svůj krok nenatáhnu a zůstanu zbaběle a líně dnešní den těsně pod hranicí třiceti kilometrů. Jo, bude to drahý jak už jen lenost drahá být dokáže a tu jednu stanici vlakem ze Staré Role do Varů na nádraží si za 15 korun koupím. To je jak cena za půl piva, které si ještě předtím dávám na zahrádce jedné z místních hospod. I sám držím vlajku alkovandru minimálně na půl žerdi vztyčenou.

Jen na okraj bych chtěl podotknout, že historie veškerých městeček, které jsem na trase křižoval je velice zajímavá a úzce spjatá s rozmachem a posléze úpadkem hornictví a těžby nejrůznějších surovin. Ale o tom si povíme někdy příště.

Security sucks

V Karlových Varech se zdržím jen pár minut na nádraží, lístek kupuji online, a posledním vlakem v 19:14 se vracím do Prahy. 3 hodiny odpočinku. Mám rezervaci na místo, ale celé kupé, kde jsem měl zamluvené sedadlo je obsazeno spoluobčany tmavé pleti, kteří zde vládnou bluetooth reprákem, respirátory nevidět. Nevadí. Posunu se o kupé vedle a táži se mladé slečny zda zde má volno. Dívá se na mě trochu vyděšeně, ale nakonec s nesmělým úsměvem přikývne. Po necelé hodině vystoupí mladá slečna i hlučná partička a vagón zase začíná připomínat vlak nikoli hip hop koncert. Zmizely problémy a přichází čas hrdinů. Na dveře mi zabuší security dvojce dvou prošedivělých obtloustlých securiťáků. Tedy lidí, které české dráhy najímají, aby dohlíželi na pořádek ve vlaku, chránili mladé holky před obtěžováním a ostatní cestující před hlukem a bordelem potenciálně agresivních mladíků. Ostatně vyhlídková trasa přes stanice jako Kadaň, Chomutov, Most, Bílina, Ústí nad Labem atd. přítomnost security ve vlaku plně odůvodňuje. Jak se ale ukazuje, moje představa o ochraně zranitelných je velice mylná. Jejich úkolem je evidentně v přesile buzerovat a honit si ego na jednotlivých neškodných cestujících. Třebas na starým plešatým čtyřicetiletým strejdovi co se vrací z vandru. Otvírám dveře a přivítáním mi je nakvašený dotaz: „Jste hluchej, když na vás klepeme?“ Nemíním toho zakomplexovanýho blba řešit a jen opáčím „Pardón.“ Něco odsekne a tuším, že ohromný problém je skutečnost, že mám sám v kupé respirátor nasazený pod nosem. Hmmm. Mladá partička, 120 decibelů a respirátory nikde nevadí? Kdepak se asi hrdinná ochranka schovávala. Zapomenu na to a vytahuji knihu, ale asi za 20 minut se security vrací a nevybíravě buší na dveře. Dost. Znovu je otevřu a ptám se prvního, evidentně víc namachrovanýho strejdy, jakej má problém. Respirátor? Chce si honit ego na někom kdo je sám a evidentně jede z lesa a nedělá žádný problémy? „Vy tady máte hlídat, aby cigoši neznásilňovali mladý holky v kupé a ne buzerovat normální lidi. Cejtíš se dobře v přesile a s teleskopem u pasu? Tobě by po psychotestech měli sebrat i vidličku na oběd. Viděli jste tu partu uřvanejch magorů bez roušek? Kde jste byli? Jo, sorry, klepali se strachy o pět vagónů dál. Tak co, chceš si do mě praštit?“ Hádka jede na plné obrátky. Poslední dobou začíná mít i moje mírná povaha problém s neustálým ustupováním vypatlaným magorům. Celá scéna pak končí mojí už hodně nasranou žádostí: „Jestli máš problém, zavolej státní policii do příští stanice, ty mi nemůžeš ani hovno. A si piš, že ten zkurvenej respirátor mám nasazenej vždycky, když mluvím s lidma. Já tě z tý trapácký sekuriťácký uniformy vysvleču, ty nepatříš ani na vrátnici ovládat závoru.“ Nakonec jsem poslán do prdele a oba hrdinové nakvašeně odchází. Zmlácení ani příjezd PČR se konat nebude. Nebývám často nepříjemný, ba právě naopak, security jsem v životě sám několikrát dělal a vím s jakými lidmi se člověk občas musí potýkat. Ale i když jde o vysmívanou profesi, jsem přesvědčen, že i security může pomáhat. Tedy pokud pomáhat chce. A rozlišit skutečný problém od triviality. Tady to ale vypadá, že jsou najatí lidé, kteří si pouze honí svoje ego, aby si cosi dokázali, zahráli na drsňáky a vykázali nějakou činnost. A přesně kvůli takovým se pak lidé vysmívají celé security. Tohle má být pomoc pro ostatní cestující? Napadání obyčejných cestujících a naprostá ignorace či schovávání se před skutečným problémem? Co kdyby se na scéně objevilo nějaký agresivní úkáčko s nožem? Budou zase zalezlý a nos vystrčí až bude po všem a půjdou si zabuzerovat třebas osmnáctiletou holku, že jí moc nahlas hraje hudba do sluchátek? Co to kurva České dráhy najímají za odpad? To mi neříkejte, že se nedá zaplatit a najmout normální agentura s normálními lidmi. No asi nedá. Kvalitní security by dost možná byla stejně drahá jako… jako třeba lenost… a to bude nejspíš mimo možnosti rozpočtu Českých drah.

Příště snad lepší vzít si prsten neviditelnosti. Ale konec špatný, vše ostatní dobré. Člověk by si neměl nechat zkazit náladu z celého víkendu pár minutami sporu s idioty.

Vandr posledního květnového víkendu se vydařil se vším všudy. Po delší době jsem se lehce socializoval, podařilo se mi snad neznechutit lidi, udělal jsem si možná nové přátele a přiučil se spoustu outdoorových triků. A i tu lenost si už snad brzy zaplatím. Jen se naučím líp gamblit. Potřebuju aby mi přišly tři citrónky, sakra! Zkusím hodit do matů ještě poslední pětku. Mawe, kde mám podepsat tu zástavu bytu a bezúčelovou půjčku od Providentu?



7 komentářů u „Cena za lenost“

  1. Lea říká:

    Kennedy, vole, nádherný popis ještě nádhernějšího vandru. Chlámala jsem se od začátku až do konce, abych, začetlá do Tvého líčení zážitků s outdoorforisty úspěšně přejela při cestě z práce. Bezva 👍
    P. S. Už vím, proč se nejspíše nemůžeme vydat na společný vandr. Ty bys hned odhalil všechna skrytá negativa mé jinak úžasné osobnosti 😁

  2. Jeffreyoxini říká:

    красивые порно hd 2020 https://porno-2020.com/ русское групповое порно 2021 года

    [img]https://porno-2020.com/templates/porno-2020/images/favicon.png[/img]

    [url=https://www.gabrielefogli.com/senza-categoria-en/bingo-e-bongo/#comment-1074]смотреть порно 2021 бесплатно новая[/url]
    [url=https://girlswatchporn.pl/blog/blog/prawa-sex-workerow-vs-prawo-na-swiecie]порно видео инцест 2020[/url]
    [url=http://uid.sutago.ru/2020/02/16/%d0%bf%d1%80%d0%b8%d0%b2%d0%b5%d1%82-%d0%bc%d0%b8%d1%80/comment-page-7833/#comment-213420]2021 порно мало лет[/url]
    [url=https://jolapiasta.pl/cookie-policy/#comment-42097]смотреть порно 2021 брат и сестра[/url]
    [url=https://babawrap.pl/blog/baba-blog/jak-wiazac-chuste-kolkowa]смотреть порно инцесты 2020 бесплатно[/url]
    [url=https://asasulquran.com/?cf_er=_cf_process_62f931c565c55]порно фильмы с русской озвучкой 2020[/url]
    [url=https://nuevarevolucion.es/el-coronavirus-nuestro-de-cada-dia/#comment-21204]бесплатное порно новинки 2020 года[/url]
    [url=http://rqmdkpx.webpin.com/?gb=1#top]порно спящие 2021 года[/url]
    [url=https://bigseamarine.com/essay-writing-companies-usa/#comment-24103]смотреть онлайн новинки русского порно 2020[/url]
    [url=https://www.neverj.com/vs-code-react-native-eslint/#comment-23371]красивое нежное порно 2021[/url]
    8_4a05c

  3. Larryfam říká:

    порно пока отец разговаривает по телефону https://365pron.top/ порно видео скачать на телефон телки [url=https://365pron.top/]скачать порно на телефон[/url] женщины порно скачать бесплатно телефон

    [img]https://365pron.top/picture/Shikarnuiu-bogatuiu-milfu-v-bele–razdolbav-paltsem-zhopu–zhestko-pialit-boets-MMA.jpg[/img]

    [url=https://cosmeticosorange.com/producto/crema-de-peinar-absolute-five/#comment-40561]скачать порно пары на телефон[/url]
    [url=https://intourcoresort.com.vn/superior-room/#comment-2225]русское порно бабы на телефон[/url]
    [url=http://www.perfectfifth.nl/uncategorized/hello-world/#comment-2292]мать дочь порно бесплатно скачать телефон[/url]
    [url=https://www.bravegirlayah.com/shop/ayah-steffi-toilet-bag/#comment-2825]скачать порно дам на телефон[/url]
    [url=https://savetheasians.com/uncategorized/hello-world/#comment-1639]порно на скрытый телефон[/url]
    [url=http://nagaicoffee.com/cgi-bin/support1.cgi]порно трахает говорит по телефону[/url]
    [url=https://www.yachtisabela.com/?tfa_next=%2Fforms%2Fview%2F44%2F97b62d23073e15aca0d6a40774e6db23%2F103520%3Fjsid%3DeyJ0eXAiOiJKV1QiLCJhbGciOiJIUzI1NiJ9.IjAzZTJkZWQ0MDVhMDYwODJlZWI4ZDliZDYwOTkyM2JlIg.XcTwEkE6JdNJ2MGGQvtu1ISoLQ4YlcxLVmAe-Ev8FW0]скачать порно на телефон сашей грей[/url]
    [url=http://www.goamericatransportation.com/#comment-19559]скачать порно в попу на телефон[/url]
    [url=https://timothystamm.com/2019/08/21/on-being-yourself-part-2/#comment-40834]порно кино бесплатно телефон[/url]
    [url=https://lepetitmusicien.com/ressources-piano-gratuites/#comment-3335]порно сидела в телефоне[/url]
    1_d4ac3

Napsat komentář: mary

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *